Příspěvky

Úsměv v minutě deváté

 If it makes you feel broken in any way, you need to end it before it ends you.  Halo? Jedna, dva, tři..? Slyšíte mě?  Pokud mě právě slyšíte, všechno se posralo. A i když mě každý lituje, každý se mi snaží namluvit, že všechno bude dobré, mě v hlavě běží jediná věc. Proč se tak cítí každý a ne já?  Každý trpí víc než já. A přitom mě je skvěle. Opravdu. Tíha, kterou jsem dva roky nesla na zádech záhy spadla. Cítím se tak volně, že mám občas pocit, že vzlétnu.  A vím přesně jak to bylo. Byl jsi kluk, který nechápal co měl před sebou a já byla holka, která nevěděla, jak tě nechat jít. Víš, četla jsem, že to, jak tě druhý opustí ti řekne všechno, co potřebuješ vědět. A i když jsem nebyla ve všem upřímná a snažila jsem se všechno udělat dobře, byl si to ty, který měl potřebu bodat kolem sebe. A já jsem tak moc ráda, že teď sedím tam, kde sedím. Že dělám to, co dělám. Že mi v hlavě hraje myšlenka plná jiných lidí. A jsem tak moc ráda za všechny věci, co jsi mi řekl, protože

Osmá minuta plná strachu

„Slibujeme pod vlivem nadějí a konáme pod vlivem strachu.“ Svírá mi hrdlo, škrtí mě. Nemám sílu v rukách, umírají. Oči pálí od pláče. Srdce bolí od strachu. Zavírám oči a vidím temno, smutek a pláč. Mrtvé stromy v mrtvé zahradě. Rozpadlý šedý zámek na konci cesty, která už dlouho cestou není. Nebe je tmavé, právě před bouří. A co vidíte vy, když zavřete oči?  Ale je to jen minuta. Sakra nekonečná minuta.

Sedmá minuta o ničem

„Naprostá dokonalost vede k totální prázdnotě.“  Dobrý večer. Jak jsem říkala, opět vedle mě sedí moje dlouholetá kamarádka. Vlastně semnou táhne od té doby, kdy jsem se cítila sama v místnosti, kde seděli moji spolužáci, kteří nebyli jediní, kteří si na mě pomohli svému egu.  No, stejně tak jako jsem říkala, že přestanu jíst sladké, tak i teď jsem znovu s ní. Sedí vedle mě, už pár hodin. Povídá mi o mých promarněných šancích, o tom, jak jsem se nechala podvést a to nejen kamarády. Říká mi věci, kdo co dělá, kdo by co mohl dělat a děsí mě představama a příběhama, které si vymýšlí. Nutí mě přestat věřit sama sobě a přítomnosti. Ona má jinou pravdu a já i přes to, že nechci a kopu kolem sebe, utápím se v jejím hlase.  Víte, bojím se. Jsem úplně normální. Na pohled někdo, kdo se zdá jakoby nikdy neměl problém a už vůbec ne, že by v mé hlavě mohl být takový bordel, jaký tam je.

V šesté minutě faul

„V tomhle zvráceném světě není nic trvalého, ani naše trápení.“   Kolikrát jsem si říkala, že už s tebou nebudu mluvit. Brala jsem tě něco jako bývalého kamaráda, který mi ublížil, ačkoliv jsem mu věřila. Od té doby jsem tě nechtěla potkat, vidět, nebo slyšet jen sebemenší zmínku o tobě. A teď tu jsi. Celý týden mi chodíš za zády a svým ostrým nožem mi kreslíš ornamenty na záda, která pod tíhou všech věcí sotva drží. A já jsem odhodlaná ti s koncem týdne dát sbohem. Stejně tak jako jsem to udělala před rokem, před dvouma a několika lety zpět.    Milá kamarádko, skoro bych zapomněla na tvé jméno, jak že to bylo? Deprese? Ok, milá deprese. Ačkoliv teď píšu z posledních sil, stále bych ti chtěla věnovat víc než pár slov.   Co začal týden, jsem tak unavená, že nemůžu spát. Tak slabá, že nemůžu stát. Moje hlava je těžká, mám obrovské migrény, kort z dneška...

Pátá minuta o ničem

Obrázek
Krása žen se nám líbí právě jen proto, že má své kazy.  Mé nehty jsou krásně upravené. Mají správný tvar, skvělou barvu laku a ani ten nepřetahuje. Každý je chválí. Nikdo už ale neví, že pod tím lakem se skrývá polámaný a slabý kus.  Chválili mé vlasy. Mají úžasnou barvu a jak krásně jsou lesklé. Pod tou barvou se skrývalo to samé. Slabý vlas, který se sotva držel života.  Obdivovali mou postavu. Ale jediná já jsem věděla, že není dokonalá. Jizvy, které se linuly po bocích naznak toho, že jsem příliš rychle vyrostla. Jizvy, které v dětství znamenaly štěstí. Pomeranče, které byli poskládané po celých mých stehnech. Styděla jsem se jít v plavkách, jelikož všechno pro mě bylo větší, než když jsem nedokonalosti schovala. Styděla jsem se za něco, co ostatní obdivovali, ačkoliv neměli šanci něco vidět.  Makeup, který zakrývá jizvy po akné a oči schované pod vstvami řasenky. Moje oči byly zrovna to, co každý miloval a to trpěly nejvíc. Viděly tolik lží, smutku, násilí.       .

Čtvrtá minuta pryč

 ,,Dnes večer se začaly šířit fámy, že se chci zabít. Ale já už za poslední rok zemřel tolikrát, takže už by nebylo moc co zničit."  Přemýšleli jste někdy o tom? Kdo z nás je už dávno uvnitř mrtvý? Víte občas, když procházím svým městem, či autobusem cestuji jiným, všímám si okolí. Přemýšlím o životě jiných, o místech, které vidím. Taktéž se moje myšlenky občas zatoulají k lidem samotným. Je to zdroj mé inspirace. Přemýšlení o lidech co vidím, čerpání jejich energie a jejich myšlenek. Snaha pochytit alespoň trošku z jejich životů. Polovina z nich ale působí mrtvě. Kolikrát jsem se setkala s lidmi, kteří se těšili na svou smrt, ale doposud se na nich žádné mrtvo nepodepsalo, ačkolov těžko bych mohla vidět do jejich duše. Naopak, je mnoho lidí, z kterých mrtvo vyzařovalo. Mnoho lidí bez energie a snahy žít. Byli prostě uvnitř mrtvý.  Tak prosím, neumírejte předtím než zemřete.

Třetí minuta o mém ukradeném srdci I.

Obrázek
„Pro lásku není důležité, aby se k sobě lidé hodili, ale aby spolu byli šťastni.“  Píši dlouho. Píši o věcech ať už skutečných, nebo o věcech, které nejsou v reálném světě možné. Popsala jsem spoustu stránek příběhem o upírech, o hororových představách, o holce, která neměla zrovna štěstí v lásce, o druhé, která neměla štěstí v životě, o tolika kravinách, které se skládali třeba i z povídek o sněhulácích, apod.  Největší inspiraci, ale čerpám z lidí, z jejich snů, myšlenek, pocitů, z jejich životů. A vzhledem k tomu, že miluju číst si nazpět své pocity, pocity přátel, či úplně neznámých lidí, vím, že jednou bych si chtěla přečíst i tohle a i když nechci, aby to někdy skončilo, chci se vrátit ke svému přemýšlení a k tomu, jak moc jsem milovala, ať už jako kdyby to znamenalo bolavé vzpomínky, nebo jen porovnání mezi zamilovaností nynější. Proto jsem se rozhodla psát o osobě, mě teď nejbližší.   Několik let jsem doslova ulítávala na příbězích či filmech o lásce. Měla jsem nutkání mí